Pes je přítelem člověka od nepaměti a základním úkolem pro každého nového majitele tohoto úžasného stvoření je i výcvik. Dnes si samozřejmě povíme, jak na to. Předtím Vám ale předkládáme několik zásadních pravidel do začátku, kterých byste se měli při budoucím výcviku držet:

• Při základním výcviku je třeba, aby se zvířeti věnoval pouze jeden člověk. Více lidí pro psa totiž znamená i více intonací, kterou mohou být silně matoucí.
• Před začátkem výcviku promyslíme, jaké povely budeme chtít psa naučit a jejich přesné znění. To není možné v průběhu měnit – a ideálně bychom při nich měli držet stále stejný či podobný tón hlasu.
• Cvičební jednotka by neměla přesáhnout dobu okolo pěti až osmi minut – sami totiž jistě víte, že někdy není úplně jednoduché udržet pozornost. Stejně tak to vnímá i náš zvířecí kamarád a jistě ocení malé pauzy.
• Pokud nemáme den, jsme rozčilení či nervózní, měli bychom se výcviku psa vyhnout.

Co budeme pro výcvik psa potřebovat?

Pro výcvik psa je samozřejmě třeba vodítko spolu s obojkem, často ale využijeme i nějaký ten pamlsek či psovu oblíbenou hračku. Nejvíce bychom se ale sami měli obrnit klidem a trpělivostí, která zaručeně přinese úspěch.

Základní povely ve výcviku psa

Pro začátek bychom pochopitelně neměli vybírat složité povely a skákat od jednoho k druhému. Nejsnadnější pro nás i pro psa bude to, pokud se pokusíme našeho zvířecího kamaráda naučit přijít na zavolání. Pro to můžeme použít buď oslovení jménem, povel „Ke mně!“ či kombinaci obojího. Rozhodně nezapomínejte ani na odměnu ve formě pamlsku či pořádného podrbání. Pochvala by vždy měla jasně vycházet i z našeho hlasu a pes by měl poznat, že my sami máme z jeho pokroků radost – protože právě to je i tou nejlepší odměnou
pro něj.

V případě, že pes začne ovládat výše zmíněný povel, je vhodné přejít i k těm dalším. Jedním z nich je klasické „Sedni!“. Jeho výsledkem je to, že se náš zvířecí miláček usadí vedle naší levé nohy – a tam bychom ho měli směřovat i během výcviku. Do této polohy psa dostáváme tím, že v pravé ruce držíme vodítko a směřujeme s ním nahoru, levou rukou se psa snažíme usadit – po vyslovení povelu „Sedni!“ lehce (ale opravdu lehce) tlačíme na záď. A pokud se na poprvé nepodaří – rozhodně nezoufejte.

Jestliže naopak budeme úspěšní a pes se na povel naučí posadit, můžeme se pustit do povelu „Lehni!“. Ten pro mnoho zvířat nebývá přílišným oříškem a pro naučení může být vhodná i varianta, kdy sedícímu psu zadáme nový povel a vodítko natáhneme před něj směrem dolů. Samozřejmě netaháme silně, a pokud se nedočkáme žádné reakce, můžeme využít i nalákání pomocí pamlsku. Poslední ze sady základních povelů je „Zůstaň!“ – a rozhodně patří i mezi ty, které mají praktické využití v životě. Vhodné je, aby pes předem zvládl povel „Lehni!“ – a právě po něm by měl tento nový následovat. K tomu, aby pes zůstal na jednom místě, je vhodné vzdálit se vždy jen o kousek – a poté už jenom musíme sledovat psovu reakci a jednat podle ní.

Tip nakonec

Pokud jste ve výcviku psa i Vy sami začátečníci a nejde Vám to příliš dobře, rozhodně se nebojte zajít na specializované cvičiště, kde Vám ochotně pomohou. Jedna lekce stojí obvykle okolo stokoruny a mnohdy se opravdu vyplatí.